Ukázka z referátu Násilí a tresty ve výchově
... Psychické násilí se projevuje především slovně. Dítě je rodiči podceňováno, zesměšňováno, je mu neustále připomínána jeho skutečná či domnělá nedostatečnost. Psychické násilí však může také nabýt podobu citového vydírání, kdy rodiče udržují u dítěte pocit viny (zdánlivě laskavě) a vyžadují na dítěti určitý způsob chování k odčinění této viny.
Psychické násilí mohou rodiče na dítě vyvíjet i celkovým výchovným klimatem v rodině. Nemožnost jakékoliv diskuse, svobodného rozhodnutí dítěte či jakéhokoliv projevení soukromého názoru, přehnané uplatňování autority ze strany rodičů a absolutní omezování dítěte nemusí být doprovázeny skutečným fyzickým násilím, ale dítě v takovém prostředí strádá nedostatkem prostoru k vlastnímu rozvoji. Takovéto výchovné prostředí můžeme najít v tradičních patriarchálních rodinách, v našem prostředí však mohou podobné dominantní a autoritářské postoje vyvinout i matky. Toto chování může být ze strany rodičů zdůvodňováno tradicemi rodiny, ale i obavou o dítě, snahou zabránit negativním vlivům a podobně. Ve skutečnosti však prokazuje, že rodiče se považují za absolutní pány dítěte a spíše než citový vztah je k němu poutá pocit vlastnictví.
Psychicky dítě strádá rovněž v rodině, kde se mu nedostává uspokojení základních psychických potřeb. Hovoříme potom o psychické deprivaci dítěte. Především pocit neuspokojování potřeby citového přijetí, lásky a bezpečí, tj. citová deprivace, může vést nejen k deformacím v rozvoji osobnosti, ale v extrémních případech i k fyzické újmě. Psychická deprivace se týká rovněž potřeby dosáhnout určitého sociálního přijetí a potvrzení vlastního sociálního významu. Zesměšňování dítěte
Celý referát Násilí a tresty ve výchově